Jak se naučit odpočívat

Rozhovor s Annou Basikovou, redaktorkou časopisu Cosmopolitan - aneb co se do časopisu nakonec nevešlo. 

Monika Stehlíková, terapeutka ACT, lektorka, konzultantka, specialistka na nadání www.monikastehlikova.cz

Jak zjistit, co nám bere energii? A co to obvykle bývá?

Hodně energie nám berou naše staré mentální vzorce a psychické, tedy vnitřní překážky, různé strachy, úzkosti, negativní emoce a myšlenky. Hodně energie nám také bere tříštění pozornosti, odbíhání od jedné věci ke druhé, neefektivní činnosti, spěchání, stres. Hodně energie bere také nadměrné trávení času na mobilu/počítači. Pro citlivé jedince může být vyčerpávající delší dobu pobývat v hodně chaotickém a hlučném nebo negativním prostředí apod. 

Zjistit to můžeme tím, že si budeme tyto tendence více uvědomovat a vyhodnotíme si, jak moc nám berou energii, resp. jak dlouho se z nich "vzpamatováváme" a také porovnávat s tím, kolik energie naopak máme, když se těmto tendencím záměrně na pár dní vyhneme. Například si "zakážeme" Facebook a internet na pár dní a uvidíme, co nám to dalo a vzalo. Nebo přestaneme během dne dělat víc věcí najednou (pracovat a přitom překlikávat na sociální sítě, emaily, smsky apod.) a uvidíme, jak jsme najednou svěžejší.

Kde nejčastěji můžeme svou energii a čas ušetřit?

Tím, že až na výjimky, budeme efektivně rozhodovat o tom, jak budeme trávit svůj čas, čemu se budeme - a vlastně opravdu chceme - věnovat. Dělat v jednu chvíli pokud možno jednu věc - a i v hlavě nemyslet na to, co bude potom, ale věnovat pozornost tomu, co je právě teď.

A jak naopak přijít na to, co nás těší?

Jednoduše začít "ochutnávat" činnosti - i ne-činnosti - a vyhodnotit, jak se u toho cítíme. A pak si to dovolit dělat, vyčlenit si na to čas. Možná i zavzpomínat na to, co nás bavilo, když jsme byli děti, vrátit se k tomu, pokud to jde.

Proč méně znamená více? Čím to je, že nám málo a nedostatek dělá vlastně dobře?

Především tím, že když toho máme hodně - hodně zážitků, hodně vjemů, hodně činnosti - stejně nejsme schopni to prožít intenzivně, zůstáváme na povrchu. Dobře nám je, když nezůstáváme na povrchu, tedy u většiny z nás, když toho máme méně. 

Zkuste si jednoduché cvičení s rozinkou: pomalu si ji prohlížejte, pak si k ní několikrát čichněte, pak ji dejte do úst a povalujte ji, vnímejte její chuť, pomalu kousejte, nespěchejte - a nedělejte u toho nic jiného, dejte celou svou pozornost tomuto cvičení (a prožijte ho, vychutnejte si ho, nedívejte se na sebe očima druhých, jak to vypadá zvenku). A uvidíte, nakolik vás zasytí jedna jediná rozinka a nakolik vás to zklidní.

Jak můžeme minimalismus zařadit do svého života (v práci, ve vztazích, v myšlenkách...)?

To není jen tak, ke skutečnému minimalizmu se dospívá osobní prací léta. Velmi proces urychluje meditace všímavosti, konkrétně nezaujaté pozorování myšlenek a pocitů. A rovněž vnímání vlastního těla a jeho signálů. Tím, že se budeme snažit si plout svým dnem, vnímat to, co je v přítomnosti, nespěchat a snížit počet aktivit a povinností. 

Je lepší si opravdu vychutnat pár zážitků než být rozběhaný a stihnout toho více. Kolik ovšem je správné, si musí každý říct sám, musí to být v souladu s ním, každý jsme jiný a potřebujeme trochu něco jiného.

Opravdu nám pomůže mít méně přátel a méně pracovat a utrácet?

Bála bych se jakýchkoli obecně proklamovaných doporučení, které lidem říkají, co mají dělat - všichni stejně. Svůj život musí žít každý po svém. Ale vyzkoušet a vyhodnotit si, tomu se meze nekladou. Rozhodně na tom něco je, méně utrácet za zbytné věci, méně se honit, hledat spíš kvalitu než kvantitu. 

Je ale hlavně na prvním místě nutné být sám sebou a ne žít podle "receptu".

A co mají dělat lidé, kteří jsou nespokojení, ale kdyby méně pracovali a odstřihli své známé, nudili by se nebo se cítili osaměle?

Vždy záleží na tom, jestli tou kterou činností od sebe utíkám, anebo se k sobě přibližuji. Pokud se k sobě přibližuji, pak není nutné zásadně činnost omezovat - s výjimkou nutnosti odpočinku - pokud od sebe činnostmi a koloběhem dne utíkám, jen tím zvětšuji emoční bolest a stejně to nikam nevede, od sebe utéct nejde. Potom je funkční zpomalit, méně pracovat apod. 

Takoví lidé by také mohli prozkoumat pocity nudy, za tím se něco skrývá. Také prozkoumat svůj strach být se sebou a být sám sebou a se svými negativními stránkami, které jsou při povrchní činnosti více skryté. Překlenout nudu a samotu, pokud přichází, se vyplatí, nachází se za tím vnitřní poklady. Každý je ale musí prozkoumat po svém.

Jak se naučit říkat ne? (jak slušně odmítnout schůzku, sraz, práci, pomoc někomu...)

Chce to nácvik modelových situací a posílit sebevědomí a sebehodnotu. Z praxe vím, že říct lidem, aby se naučili říkat ne, často nestačí. Oni umí vyslovit ne, ale bojí se z různých důvodů to říkat - a proto je nejprve potřeba zapracovat na překlenutí těchto strachů a dalších vnitřních překážek.